nedeľa, 23 júna, 2024
AktualityČlánkyRozhovory

Rozhovor: Jana Poledniková – Dátová analytička, ktorá miluje hory a hviezdnu oblohu

Jana Poledniková na Kanárských ostrovech. Zdroj. Archiv J. Polednikové.
Jana Poledniková na Kanárských ostrovech. Zdroj. Archiv J. Polednikové.

Splnila si detský sen, stala sa astrofyzičkou. Následne vďaka získanému grantu pokračovala dokrorandským štúdiom na Kanárskych ostrovoch. Keď grant vypršal, musela sa baliť. Štúdium ale nevzdala, dizertačnú prácu dopisovala v krajine vychádzajúceho Slnka, v malom hosteli pod horou Fuji. Titul PhD úspešne obhájila, avšak akademickú dráhu opustila. Napriek tomu, srdcom a dušou, zostala astronómkou, Jana Poledniková.

Čím ste chceli byť v detstve?

Bude to znít jako cliché, ale chtěla jsem být astronomkou. Možná proto, že jsem nerada chodila brzy spát a koukání na oblohu a učení se souhvězdí byla prima výmluva pro ponocování.

Čo vás priviedlo k astronómii?

Rodiče. Jako malá jsem dostávala naučné knihy a ohromně se mi líbila právě ta o vesmíru. Měla dvoustránku o Velkém Třesku, který byl podaný jako jedna z teorií o počátku vesmíru. To tajemno za tím mě ohromně přitahovalo. To bylo v době, kdy jsme ještě neměli data z COBE. Dokonce jsem dostala malý dalekohled, kterým jsem koukala na krátery na Měsíci z balkonu v Brně. Samozřejmě nejlepší byly letní noci na chatě v Beskydech! To jsem mohla zůstat vzhůru, abych viděla Mléčnou dráhu.

Detská predstava o budúcom povolaní a profesia, pre ktorú sa nakoniec človek rozhodne často nebýva tá istá. Nezvažovali ste aj iné povolanie?

Hm popravdě na konci gymnázia mě ani nenapadlo jít dělat něco jiného. Měla jsem štěstí, protože jsem v okolí měla hodně kamarádů, kteří se rozhodli studovat podobná témata. No a rodiče mě naštěstí nikdy neodrazovali, takže mě ani nenapadlo podávat přihlášky jinam než na astrofyziku.

Mali ste v začiatkoch vzory, osobnosti, ktorých ste obdivovali a boli pre vás inšpiráciou?

Dobrá otázka, myslím, že jsem neměla žádnou vyslovenou ikonu, ale hodně velký respekt si dle mého názoru zaslouží Jocelyn Bell. Už kvůli tomu, že s vědou nesekla, i když za její objev získal Nobelovu cenu její supervizor a ona samotná byla jaksi pozapomenuta. Tohle chce velké osobní odhodlání.

Úžas pri pohľade na tmavú oblohu, Spitzkoppe, Namíbia. Úžas pri pohľade na tmavú oblohu, Spitzkoppe, Namíbia. Foto: J. Poledniková
Úžas pri pohľade na tmavú oblohu, Spitzkoppe, Namíbia. Úžas pri pohľade na tmavú oblohu, Spitzkoppe, Namíbia. Foto: J. Poledniková

Počas vysokoškolských štúdií ste sa aktívne venovali popularizácii astronómie na viacerých frontoch. V roku 2008 ste začali sprevádzať návštevníkov brnenskej hvezdárne nočnou oblohou. Je medzi dnešnou mládežou záujem o vesmír?

Tak mě napadá, že už je to pěkných pár let! V podstatě skoro každý den někdo na pozorování přišel, tedy pokud byly podmínky. Mám pocit, že to kolikrát bylo prostě romantické první rande, ale koneckonců proč ne. Nemyslím si, že by zájem o vesmír nebyl, jen je poměrně málo lidí, kteří si pak astronomii zvolí jako kariéru. Respektive je jich méně než těch, co zajdou na hvězdárnu. Vzpomínám si na pozorování Slunce, které jsem měla s chlapeckou třídou ze střední pedagogické. Ti byli vyloženě do vesmíru zapálení, to bylo strašně super.

Popri tom ste zvládali i dalšiu aktivitu. Tou bolo písanie vedecko-populárnych článkov. Začali ste prispievať do prestížneho časopisu National Geographic. Ako začala vaša spolupráca?

Spolupráce s National Geographic vlastně začala docela vtipně. Četla jsem jejich články a pak jsem si u jednoho o VLT v Chile všimla chyby. Nedalo mi to a říkala jsem si, že bych je na to chtěla upozornit, protože NG mám ráda a nechci, aby vypadali hloupě. Poslala jsem jim e-mail a oni si obratem vyhledali, kdo že je to opravuje. Nějakou dobu před tím jsem psala cestopisné články, takže když si mě vyhledali, zjistili, že jsem astrofyzička a že mám zkušeností s psaním článků pro časopisy a internetová média. Tak mi nabídli spolupráci. Bylo to fajn odreagování a docela jsem se kreativně vyžila nad vymýšlením témat. Jeden z mých nejoblíbenějších a myslím i nejčtenějších článků byl na téma fyzikální nesmysly ve sci-fi filmech. Ohromně jsem se při jeho psaní bavila. Poslední článek jsem pro ně napsala v roce 2014 a pak jsem dva roky ještě psala pro TV Prima Zoom.

Štúdium astronómie a astrofyziky na Masarykovej univerzite v Brne ste úspešne ukončili v roku 2011. Bolo to náročné? Nenastala situácia, že by ste to chceli vzdať?

Na konci magisterského studia to byl docela boj, protože jsem se rozhodla studovat v zahraničí. Nicméně dostat se do zahraničí nebylo tak snadné. Strávila jsem dny a noci nad přihláškami a motivačními dopisy, jen abych dostala spoustu zamítnutí. V té době jsem si vážně nebyla jistá, jestli se mi povede studovat doktorát. Chyběly mi mezinárodní zkušenosti a stáže, nicméně mám pocit, že situace se v ČR změnila k lepšímu a studenti jsou víc motivovaní vyjet na vědeckou stáž do zahraničí po čas magisterského studia. Tahle zkušenost je k nezaplacení. Nakonec jsem zúročila kontakt z jedné konference Mezinárodní Astronomické Unie (IAU), na kterou jsem se dostala díky grantu. Takže pokud někdo chce radu, jak se dostat do zahraničí: Seznamovat se a hledat místa jako astronomické tábory v zahraničí nebo stáže. Je to nejlepší investice do budoucna.

Sprievodkňa bývalých kolegov z hvezdárne v Brne pri teleskope Gran Telescopio Canarias, La Palma. Foto: archív J. Polednikove
Sprievodkňa bývalých kolegov z hvezdárne v Brne pri teleskope Gran Telescopio Canarias, La Palma. Foto: archív J. Polednikove

Odporúčate astronomické tábory a stáže. V roku 2009 ste sa zúčastnili Letnej školy astronómie v Belehrade. Ako sa dá na takú akciu dostať? Čo vám účasť dala?

Letní škola a astronomické tábory jsou trochu rozdílné instituce. Na Astronomický tábor, jakých je v Čechách a po světě nemálo se dá dostat jednoduše přihláškou a někdy na základě napsaného motivačního dopisu. Na druhou stranu Letní (nebo zimní) školy astronomie jsou určeny pro profesní astronomy nebo studenty astronomie. Bělehrad byla moje první Letní škola, poprvé jsem měla šanci prezentovat svojí práci ve formě posteru, což byla nová zkušenost. Bělehrad byla poměrně snadno dostupná škola, co se týče poplatků, takže ji univerzita mohla zaplatit i pro bakalářské studenty.

Největší přínos pro mě měla Letní škola pořádaná Mezinárodní Astronomickou Unií (IAU) v Arménii. Dostala jsem plné stipendium, a tudíž mi IAU hradila všechno od letenek po vízum, stravu a ubytování. Potkala jsem tam astronomku z Polska, která studovala na Tenerife a když jsme se bavili o shánění Ph.D. pozic, vzpomněla si na mě a poslala mi odkaz na volné pozice na Tenerife. A díky tomuhle jsem se dostala na doktorát do Španělska. Koneckonců většina konferencí a letních škol je právě o navazování kontaktů, které se zúčtují v budoucnosti. Ona astronomka z Polska, Agnieszka, byla pak dva roky mojí spolubydlící na Tenerife.

Celý rozhovor tu: http://www.skaw.sk/rozhovor-jana-polednikova.html

Jana Poledniková. Zdroj. Archiv J. Polednikové.
Jana Poledniková. Zdroj. Archiv J. Polednikové.

Jana Poledniková (*1987) vyštudovala astronómiu na Masarykovej univerzite v Brne a získala doktorát na Instituto de Astrofisíca de Canarias, Tenerife. Pracuje ako dátová analytička v reklamnom priemysle. Je vášnivá cestovateľka, milovníčka horolezectva a fotografka.  Žije a pracuje v Mníchove, Nemecko.

Zdielaj článok

Stefan Kürti

Štefan Kürti (*1960) je amatérsky astronóm, venuje sa malým telesám slnečnej sústavy. Skúma archívne dáta zo svetových observatórií a pátra po objektoch, ktoré profesionáli prehliadli. Objavil množstvo planétok, z nich päť blízkozemských. Seriál rozhovorov s úspešnými astronómami z celého sveta prezentuje na vlastnej webovej stránke a publikuje ich doma i v zahraničí. Žije s manželkou v Nových Zámkoch, má jednu dcéru. Asteroid (132798) Kürti je pomenovaný po ňom.