Ojedinělý záběr jasného meteoru před ohonem komety PanSTARRS

V sobotu 18. dubna 2026 se Josefu Kujalovi z Astronomické společnosti v Hradci Králové a Petru Horálkovi z Fyzikálního ústavu v Opavě podařilo zachytit ojedinělý jev: Pád velmi jasného meteoru před ohonem komety C/2025 R3 PanSTARRS. Šlo o druhý tzv. bolid té noci, už o několik hodin dříve byl široce nad českým územím pozorovaný jiný bolid. Zachytit tento úkaz přímo před kometou je ale statisticky velmi vzácné.

Na hranici pozorovatelnosti pouhýma očima

Že bude kometa výrazná, upozorňovali astronomové už o několik týdnů dříve, kdy díky její plynule vzrůstající jasnosti byla vysoká naděje, že se bude dát sledovat i pouhýma očima bez použití dalekohledu. Bohužel se ukázalo, že jádro komety je velmi chudé na prach, který nejlépe rozptyluje sluneční světlo a může tak vytvořit podmínky pro snadnější zpozorování komety. A tak se vlasatice nakonec nestala tak výraznou, jak se předpokládalo. Její hlavu ale zkušení pozorovatelé přesto spatřili i bez dalekohledu, bylo to však dost obtížné a malý dalekohled po ruce byl beztak nezbytný. Navíc se kometa objevovala už na počátku úsvitu, což její pozorování ještě více komplikovalo.

„Kometu jsem poprvé očima spatřil až 12. dubna 2026, a to u Sečské přehrady. Ale musel jsem si pomoci mysliveckým triedrem, abych se přesvědčil, že jde skutečně o ni. Očima vypadala jako velmi nenápadná skvrnka na hranici rozlišitelnosti, teprve v dalekohledu se už poměrně krásně vyjevil i její tenoučký plynný ohon, jehož namodralý odstín odhalil až fotoaparát,“ vysvětluje Horálek. Lidské oči nejsou v noci na barvy citlivé, takže modrý odstín plynného ohonu, který je způsoben emisí uhlíkatých plynů, očima nelze spatřit tak jako na fotkách. To ale ještě astronom netušil, že o 6 dní později se mu před tímto ohonem podaří spolu s kolegou z Hradce Králové zachytit jasný meteor.

Vhodné podmínky

V sobotu 18. dubna 2026 byly na pozorování komety C/2025 R3 PanSTARRS vůbec poslední vhodné podmínky. Další dny už nad střední Evropou k pozorování komety nepřálo počasí. Následně se kometa dostala na obloze úhlově příliš blízko Slunci a stala se tak nepozorovatelná v záři denního svitu.

„Věděl jsem, že je to poslední příležitost kometu spatřit, a protože její hlava byla fotograficky už snadno zachytitelná, chtěl jsem se ji pokusit zaznamenat za masivem hradu Kunětická hora u Pardubic,“ vzpomíná Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Dodává, že nalezení vhodného místa, odkud se kometa promítala vedle hradu, mu zabralo poměrně hodně času a znamenalo to se do regionu vydat ještě v hluboké noci. „Zjistil jsem, že kometa toho rána ležela na zhruba stejné ,nebepisné šířce’ jako Měsíc, který měl vycházet o několik hodin později, až po úsvitu. Takže jsem jen hledal místo, kde se jeho východ měl promítat hradem. Zatímco Měsíc se tam měl objevit až po východu Slunce, kometa v tom samém směru vycházela ve 4:08 SELČ, tedy ještě za tmy. Měla se tedy dát snadno s hradem zachytit.“

Statisticky vzácný jev

Vhodné místo Horálek našel už asi ve 3:20 SELČ, tedy necelou hodinu před východem komety za hradem. Jen o několik minut později na místo dorazil i jeho kolega Josef Kujal z Astronomické společnosti v Hradci Králové. „Byli jsme domluveni, že si dáme v průběhu noci vědět, kde a jestli vůbec se nakonec setkáme. Petr ještě s jistotou nevěděl, kde přesně se bude pozorovat a zda celá akce má vzhledem k nevysoké jasnosti komety význam. Nakonec jsem se rozhodl vyrazit, i když jsem neočekával žádné opravdu zajímavé pozorování. Kometa zkrátka nebyla tak jasná, aby stála za nějak velkou pozornost,“ popisuje Josef Kujal. Místo, které se nakonec jevilo jako nejvhodnější, se nacházelo jen asi 1 kilometr severně od centra obce Brozany.

Jasný bolid se před kometou objevil jen pár minut poté, co oba astronomové začali kometu snímat, jak se prvně objevila za masivem Kunětické hory. Oba přitom pořizovali sekvenční metodou sérii dat komety pro následné matematické sloučení, které se standardně používá v astrofotografii pro potlačení nežádoucího digitálního šumu na snímcích. „Oba jsme bolid viděli zrovna v době, kdy jsme snímali kometu. Stáli jsme od sebe asi 13 metrů daleko a hlasitě jsme zajásali,“ vzpomíná Kujal, kterému se bolid podařilo zachytit v plném rozsahu. Hned na to si všiml, že jeho světelná stopa dokonale překrývá ohon komety. Bolid se rozzářil zazářil v čase 4:14:31 SELČ a svítil celých 5 sekund. Horálek potom Kujalova data zmíněnými metodami zpracoval a vznikla vzácná fotografie.

Až nad Běloruskem

Podle měření z více bolidových sítí v Evropě včetně té spravované Astronomickým ústavem Akademie věd v Ondřejově šlo jasný meteor způsobený zánikem většího křehkého tělesa kometárního původu (ne však z komety PanSTARRS), jehož celková dráha v atmosféře dosahovala téměř 100 kilometrů a promítala se vesměs výhradně nad Běloruskem. Velmi široce úkaz pozorovali lidé v Polsku, zejména právě astrofotografové, kteří rovněž fotili kometu. Nikomu se ale nepodařilo to samé co Kujalovi a Horálkovi, tedy zaznamenat bolid přímo před ohonem komety.

V noci z pátka 17. na sobotu 18. dubna 2026 to přitom byl již druhý hojně pozorovaný bolid. Ten první se odehrál už v pátek 17. dubna ve 20:53:59 SELČ nad středním Polskem a zaznamenaly jej kamery Evropské bolidové sítě Astronomického ústavu AV ČR, který úkaz následně detailně popsal. Ten se ale před kometou PanSTARRS nikde nepromítal, neboť v té době byla kometa ještě hluboko pod obzorem.

Kometa PanSTARRS na jižní obloze

Samotná kometa PanSTARRS přestala být ze střední Evropy pozorovatelná zhruba 20. dubna. O tři dny později, 23. dubna, se dostala mezi Zemi a Slunce a díky tzv. dopřednému rozptylu slunečního světla její hlava ještě zjasnila. Pozemští pozorovatelé toho bohužel být svědky nemohli, ale ve směru Slunce míří také kamery kosmických slunečních družic, které průlet zjasňující komety před zakrytým slunečním diskem zachytily. Konkrétně šlo o takzvané koronografy družic SOHO (pod správou NASA a ESA) a CCOR-1 (satelit americké NOAA). Kometa se ve zorném poli těchto kamer nacházela zhruba 3 dny, v průběhu kterých se pozvolna přesouvala ze severu na jih. V následujících týdnech ji jako slábnoucí vlasatici budou moci vyhlížet pozorovatelé jižní zemské polokoule. Neboť má otevřenou dráhu, ke Slunci se už nikdy nevrátí, lidé ji tedy pozorují zcela naposledy.

Kontakty a další informace:

Josef Kujal
Astronomická společnost v Hradci Králové,
spoluautor snímku
Email: kujal@red-net.cz
Telefon: +420 733 651 586

Mgr. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě,
spoluautor snímku
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853