Úkazy

Bouřka je impozantní přírodní úkaz. Vzniká a rozvíjí se ve spojitosti se specifickým druhem oblaku, cumulonimbem. V jiných oblacích nevzniká. Cumulonimbus je oblak kumuliformního typu s velkým vertikálním rozsahem. V našich zeměpisných šířkách mívá základnu kolem 1 až 2 kilometrů nad zemí, vrcholy v letním období kolem 12 až 15 kilometrů, což je dáno výškou tropopauzy a možností průniku konvektivního proudu do spodní stratosféry. V rovníkových oblastech sahají bouřkové oblaky do ještě větších výšek. A právě vertikální rozsah oblaku je pro následný vznik blesků důležitý. Jsou však i jiné druhy oblaků, které mají velký vertikální rozsah, jako je například nimbostratus, a přesto v nich k elektrickým výbojům nedochází. Bouřkový cumulonimbus je oproti jiným oblakům typický značnými vertikálním rychlostmi proudění, které přenášejí hmotu vody, případně ledu, rychle nahoru a dolů, a spolu s vodními nebo ledovými částicemi se přenáší také elektrický náboj, který je pokrývá. Vzniká tak polarizované elektrické pole, které při dostatečné intenzitě vede k výboji.

V soboru 14. června 2025 došlo na území Česka k poměrně pozoruhodnému jevu: V úzkém pásu bylo možné na zlomek sekundy zachytit před Sluncem siluetu Mezinárodní kosmické stanice ISS za velmi příhodných podmínek. K úkazu sice dochází na našem území i několikrát do měsíce, ale v tomto případě byla ISS během jevu velmi vysoko a tedy úhlově dostatečně velká, aby se daly zachytit detaily jako solární panely nebo některé větší moduly. Úspěšně se jev podařilo na Vysočině zachytit Petru Horálkovi z Fyzikálního ústavu v Opavě.

Od počátku června přibližně do poloviny července se z území střední Evropy naskýtá každoročně možnost vyhlížet nezvyklý typ oblačnosti, tzv. Noční svítící oblaka (zkratka NLC z anglického Noctilucent Clouds). Oproti běžným oblakům se NLC nacházejí mimořádně vysoko, zhruba 85 km nad zemským povrchem a přes den nejsou vůbec vidět. Pozorovatelné se stávají jen za soumraku nebo za úsvitu díky jejich nasvětlení Sluncem, které se v té době nachází hluboko pod obzorem a oblaky tak vynikají jako bělavé, stříbřité či elektricky modré závoje nízko nad severním obzorem proti tmavé obloze. Nejčastěji se vyskytují v týdnech okolo letního slunovratu, který letos připadá na 21. června. Pokud jsou výrazné, dají se zaznamenat i na aparáty chytrých telefonů.

V sobotu 29. března 2025 se odehraje zatmění Slunce pozorovatelné ze střední Evropy. Bude jen částečné, ale provázejí jej velmi příznivé pozorovací podmínky. Česko i Slovensko se bude nacházet na okraji zóny úkazu, který bude pozorovatelný v severovýchodní Americe, prakticky celé Evropě a v části Asie. Na území Česka i Slovenska bude zatmění viditelné okolo poledne ve výšce více než 40° nad obzorem a při maximální fázi bude Měsíc zakrývat až 22 procent slunečního disku (severozápad Čech).

V pátek 14. března 2025 na časné ranní obloze budeme pozorovat zapadající úplněk v poněkud nezvyklém stavu: Ještě, než zapadne za obzor, začne vstupovat do zemského stínu, nastane totiž jeho zatmění. Zatmění sice bude úplné, ale z česko-slovenského území spatříme jen počáteční polostínovou (a v Česku i částečnou) fázi, úplné zatmění proběhne bohužel celé pod obzorem.

Na večerní obloze lze za soumraku najít jinak obtížně pozorovatelnou planetu Merkur, a to zhruba do poloviny března. Její vyhledání bude možné volnýma očima bez dalekohledu i z měst. Nejlépe se bude dát vyhledat 11. a 12. března 2025 díky jasné planetě Venuši, se kterou se v těch večerech octnou úhlově blízko sebe.

Jasná planeta Venuše je v těchto dnech pozorovatelná vysoko nad západním obzorem jako „Večernice“. Dá se spatřit i z měst