Planeta Saturn je nejjasnější. Na hvězdárnách spatříte její prstence

Na noční obloze lze v následujících měsících nejlépe pozorovat Saturn, snad nejkrásnější planetu Sluneční soustavy. Vychutnat si ji mohou majitelé hvězdářských dalekohledů, anebo návštěvníci veřejných hvězdáren, na kterých odborníci planetu ukazují ve velkých přístrojích. Saturn je vizuálně podmanivý především rozsáhlými prstenci, které vypadají jako jasná obruč okolo kotoučku samotné planety. Prstence jsou přitom známy jen asi 400 let.

Nejlépe se planeta dá pozorovat po tzv. opozici se Sluncem, tedy po okamžiku, kdy se na své dráze octne vůči Zemi přesně na opačné straně oblohy než Slunce. V noci opozice je pozorovatelná od soumraku do úsvitu, nejlépe pak okolo 1:00 SELČ. V dalších týdnech se začne dát čím dál lépe pozorovat už zvečera. V nejbližší opozici se Sluncem se Saturn octne už v neděli 4. října 2026 ve 14:21 SELČ. Ideální období pro její pozorování v tomto roce tedy nastane už za několik dní a bude trvat až do prosince.

Planetu samotnou najdeme i bez dalekohledu, a to v souhvězdí Velryby jako poněkud výraznější objekt v oblasti celkem chudé na jasné hvězdy. Nejvíce však potěší každého majitele třeba i menšího hvězdářského dalekohledu nebo návštěvníka nejbližší hvězdárny, neboť teprve dalekohled namířený k této planetě nabízí pohled i na její prstence. Prstence jsou přitom tak rozsáhlé, že ačkoliv je planeta Saturn od nás v období opozice přes 1 miliardu kilometrů daleko, jsou jako světlý kroužek obepínající kotouček planety viditelné už ve větším binokuláru upevněném na stativu. Proto je spatřil už Galileo Galilei svým jednoduchým dalekohledem na počátku 17. století a nazval Saturn „planetou s ušima“.

Teprve nizozemský astronom Christiaan Huygens (1629–1695) v roce 1655 s výrazně lepším dalekohledem správně pochopil, že se jedná o tenký prstenec obklopující planetu. O dvacet let později pak italský hvězdář Giovanni Domenico Cassini (1625–1712) objevil velkou mezeru mezi hlavními prstenci A a B, dnes označovanou jako Cassiniho dělení. V 19. století se navíc ukázalo, že prstence nejsou pevnou souvislou strukturou: skotský fyzik James Clerk Maxwell (1831–1879) teoreticky prokázal, že se musí skládat z obrovského množství drobného kamení obíhajícího tuto velkou plynnou planetu.

Teprve až kosmické sondy ve 20. a 21. století (zejména pak mise Cassini-Huygens) odhalily prstence, atmosféru planety, ale i celou rodinu jejích měsíců v plné kráse. V prosinci 2004 byl vypuštěn k Saturnovu největšímu měsíci Titanu přistávací modul Huygens. Ten 14. ledna 2005 sestoupil padákem hustou, zejména metanovou atmosférou a přistál na jeho povrchu. Šlo o vůbec první přistání sondy na tělese ve vnější části Sluneční soustavy.

Pohled na Saturn ze Země je ale stále fascinující a velmi vyhledávaný. Díky sklonu osy Saturnovy rotace vůči rovině ekliptiky se ale i prstence jeví různě nakloněné. Prstence se od března roku 2025, kdy se na několik dní zcela „ztratily“ z pohledu pozemského pozorovatele, zase pozvolna „rozevírají“, a tak jsou čím dál jasnější a výraznější i v menším dalekohledu. Saturn tedy bude vypadat jako kotouček s tenkou gymnastickou obručí a rozhodně stojí za to pro tento pohled vyrazit na nejbližší hvězdárnu. Třeba právě na tu naši, observatoř WHOO!, kde vám krásu planety ochotně ukážeme. Podrobné informace najdete na webové stránce https://whoo.slu.cz/.

Kontakty a další informace

Mgr. Petr Horálek
autor snímku
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853

RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D.
Fyzikální ústav SU v Opavě, vedoucí observatoře WHOO! a Unisféry
Email: tomas.graf@fpf.slu.cz
Telefon: +420 734 268 124